Rodinná sešlost aneb Jak se můj pradědeček dopustil dvojnásobné vlastizrady-vyprávění na základě rodinné historie

    Letní rodinná sešlost. Tak se u nás nazývá událost, která je pro mnohé pěkným zážitkem a pro mě noční můrou. Setkání se všemi „mladíky a mladicemi nad osmdesát“, kteří jsou nějakým způsobem se mnou spřízněni, je rodinná tradice, které se téměř nejde vyhnout (když už se vám to podaří, jste předmětem debat po celou dobu trvání sjezdu).

     Po třetím pozdravení se stejným člověkem (který si po třech minutách zase nepamatuje mé jméno) a po obdržení ujištění, že se známe, protože mě jako tříletou houpal na houpačce, se mi vidina dobré zábavy rozplývá před očima.

     Když zjistím, že kromě babičky s dědou nepřijel nikdo z těch, koho jsem alespoň lehce znala, nálada klesne na bod mrazu (i v šíleném vedru, které panuje všude kolem). Po chvíli se rodiny rozdělí a utvoří se diskusní kroužky a já zase nevím, kam se vrtnout. Jen babička se mnou na chvíli zůstává, aby se se mnou podělila o zajímavý příběh, než se přidá ke dvěma z mých „tet“ k družnému rozhovoru.

    Babiččino vyprávění začíná v 50. letech minulého století v Ostravě – Vítkovicích, kde tou dobou bydlel můj pradědeček s rodinou. Tenkrát probíhalo mnoho procesů a pár sousedů a známých už skončilo ve vězení. Pradědeček se rozhodl, že bude pomáhat rodinám postižených, a tak jim dával finanční podporu z vlastních peněz. Jednoho dne za ním přišel jeho spolupracovník z Vítkovických železáren a povídali si spolu o politice. Praděda se o ni moc nezajímal, a tak na otázky, koho by rád viděl ve vládě, kdyby padl režim, neodpovídal. „Správně“ by měl jít kolegu udat, ale byl to hodný člověk a nechtěl ostatním přidělávat problémy, tak si rozhovor nechal pro sebe. Za tři dny si pro pradědu přišli. Byl souzen a jeho počínání bylo kvalifikováno jako dvojitá vlastizrada. Byl odsouzen na 12 let, ale v roce 1960 byl při amnestii propuštěn. Odseděl si „jen“ 6 let.

    Příběh skončil. Babička se vzdaluje. Diskusní kroužky pokračují v hovorech a já zůstávám (zase) sama. Ale vědomí, že pradědeček vydržel ve vězení 6 let, mi dodá trpělivost. Ten jeden den to snad zvládnu.