13. Kapitola-doslov

Josh:

Clapcovo mrtvé tělo se dalšího rána našlo zachycené v česlech nedaleké vodárny. Zaměstananec, který ho našel, měl nervový otřes a ještě několik let po té ho pronásledovaly noční můry.

Aime:

Dívka se o strašné události dozvěděla z televize při snídani. Když se přestala dusit míchaným vajíčkem, zůstala jen nehybně sedět a zírala doprázdna. Nemohla uvěřit. Nechápala, proč to Josh udělal. Nebo ho snad někdo zavraždil? Následně musela z důvodu naprostého nervového zhroucení studium na měsíc přerušit. 

Nick:

O smrti svého bratra se nikdy nedozvěděl. První dva roky v nové rodině se mu stýskalo a každý večer plakal, ale po čase si zvyknul (hlavně díky Aime, která za ním po návratu z New Yorku každý čtvrtek chodí a vypráví mu o Joshovi příběhy, jelikož ten je [údajně] na cestě kolem světa) a s novými rodiči nyní vychází skvěle. 

Joshova parta:

Když je jejich vůdce opustil (krátce poté, co se blíže seznámil s Aime), nic se pro ně nezměnilo. Dál šikanovali mladší žáky, za což si také vysloužili všichni vstupenku do nápravného zařízení pro mladé delikventy, jelikož byli přistiženi ředitelovou dcerou, která nehodlala držet jazyk za zuby.

Manželé Tonnerovi:

Když bylo Nickovi 10 let, dostal neuvěřitelný dárek. Malou sestřičku. I když se něco takového podle mínění doktorů nikdy nemohlo stát, paní Tonnerová otěhotněla a na svět přivedla naprosto zdravou holčičku, kterou s Nickovou pomocí ji pojmenovali Judith.

Joshův otec:

Když se jeho žena po dvou letech vrátila (byla předčasně propuštěna za dobré chování [taky na to asi měl vliv fakt, že na vězení čekali mnohem větší zločinci a volných míst se už nedostávalo]), pokusili se společně začít zase nový život. Marně se pokoušeli o získání Nicka zpět a tak se dohodli, že radši už nikdy žádné dítě mít nebudou. Oba si našli práci a nakonec se přestěhovali do malého domku za městem, kde se jim po dvou letech narodilo jejich poslední dítě-Josh mladší.

Joshova matka:

I když si to nepřipouštěla, obě děti pro ní hodně znamenaly. Když o oba chlapce přišla, uzavřela se do sebe a přestala na pár měsíců komunikovat se světem. Jelikož měla ve vězení plno času na zpytování svědomí, došla k závěru, že budou muset začít zase od nuly. Rozhodla se, že se pokusí být správnou matkou. Po návratu, odstěhování a narození dalšího potomka se jí to už celkem dařilo a až na časté deprese a oživování starých vzpomínek nic hrozného neprožívala, jelikož se jim všem dohromady konečně podařilo vytvořit opravdový domov...

Aimina matka:

Po příjezdu za dcerou do New Yorku se dozvěděla, co Josh udělal a tudíž co ona způsobila. Když vrátila Aime její mobil, byla dívka překapená, když si ale přečetla, kolik "nových" zpráv jí přišlo, popadl jí hrozný vztek. Následný měsíc spolu navzájem vůbec nemluvily. 

Matka zároveň také cítila vinu, protože kdyby se nepletla do záležitostí její dcery, nejen že by chlapec žil, ale Aime by nyní byla šťastná. Ona vše pokazila a celý život si to vyčítala.

Aimin otec:

Když mu žena oznámila, že za pár hodin odlétají za dcerou, podivil se. Podvědomě cítil, že pro hocha bydlícího v jejich domě tento výlet nebude mít příznivé následky. Strhla se velká hádka, kterou ale stejně prohrál. Ranní zprávy jím otřásly a jen ho utvrdily v doměnce, že musí víc věřit svému úsudku. Také na sebe vzal část viny, ale Aime ho nevinila a tak první měsíc sloužil jako prostředník mezi ní a jeho ženou. Myšlenka, že se trvale usadí v New Yorku samozřejmě padla, jakmile se dcerka dozvěděla o podrazu, který na ní a Joshe matka připravila. Studium ale dokončit musela. On by si to přál...

    Vždyť to i napsal do poslední SMS, stejně jako slova: Neplač, zase se shledáme.